Jaký je rozdíl mezi rouškou a respirátorem?

Jaký je rozdíl mezi rouškou a respirátorem?

- 15 května, 2020

 
Lékařské masky se staly symbolem současné pandemie COVID-19, kdy je vyprodaly úzkostní občané a zdravotníci. 
 
V tomto článku se pokusíme zvýšit povědomí o této ochranné výstroji. Popíšeme dva hlavní typy lékařských masek používaných k prevenci šíření infekcí dýchacích cest – obličejové masky (roušky) a filtrační polomasky (respirátory). 


Obličejové masky (roušky) 


Volně padnou nejsou těsně na obličeji na rozdíl od respirátoru a jsou doporučovány pro použití jedinci se symptomy respirační infekce, zdravotnickými pracovníky a dalšími v těsném kontaktu s infikovanými lidmi. Zachytávají kapičky, které cestují na krátké vzdálenosti a jsou přenášeny kašlem nebo kýcháním. 
Jsou určeny k ochraně okolí, tj. pacienta (slouží k tomu, aby zabránily průniku mikroorganismů zevnitř ven). 


Zkoušky lékařských operačních roušek 

U roušek je často uváděna bakteriální filtrační účinnost (% BFE), která se zjišťuje metodou nazývanou modifikovaný Green and Vesley Test (vznikla v USA). Zkušební osoba vloží hlavu do zkušebního boxu jak s rouškou, tak bez roušky a opakuje vždy anglické slovo „chew“. Zkušební osobou vydechnutý vzduch dopadá na misky s agarem. Vyhodnocení se provádí z počtu bakterií v agarových miskách podložených při použití roušky a bez použití roušky. Výsledkem je hodnota nazývaná Bacterial Filtration Efficiency (BFE %). Ze způsobu, jak se zkouška provádí, je zřejmé, že jejím cílem je stanovit, jak je okolí chráněno před osobou, která má roušku nasazenu. 

Americká společnost Association of Operating Room Nurses požaduje BFE lékařských operačních roušek nejméně 95 %.  
 
Tipy pro nošení roušek zahrnují mytí rukou po dobu alespoň 20 sekund před nasazením masky, zajištění masky přes nos, ústa bez mezer a vyhýbání se dotyku s přední částí masky. 
 

Filtrační polomasky  


Filtrační polomasky (často a běžně nazývané respirátory) jsou určeny k ochraně dýchacího ústrojí uživatele (slouží k tomu, aby zabránily průniku více či méně toxických tuhých či kapalných aerosolů, mikroorganismů, virů, spor plísní zvenku dovnitř). Jsou těsně přiléhající a zabraňují vdechování menších infekčních částic, které se mohou šířit vzduchem na velké vzdálenosti po kašlání nebo kýchání nakažené osoby. Respirátory se vyrábějí ve dvou typech – bez vydechovacího ventilku (lacinější varianta) a s vydechovacím ventilkem (o něco dražší). Vydechovací ventilek umožní rychlý odchod vydechovaného teplého vzduchu z respirátoru a neohřeje a nezvlhčí materiál respirátoru, takže člověk nemá pocit, že by dýchal do polštáře. Respirátory, což málokdo ví, jsou rovněž vhodné pro ochranu dýchacího ústrojů alergiků, např. před pylem. 
Mezi nemoci, které vyžadují použití respirátoru, patří tuberkulóza, plané neštovice a spalničky. 

Filtrační polomasky patří obecně na rozdíl od lékařských operačních roušek do kategorie osobních ochranných pomůcek, které podléhají povinným zkouškám. Prodávané respirátory (jak v ČR, tak v EU) musí v každém případě splňovat podmínky normy (ČSN EN 149). Zkoušky lékařských roušek jsou nepovinné. 
Respirátory přiléhají pevněji a chrání uživatele před menšími částicemi ve vzduchu. Tyto filtrační polomasky blokují 95% vzdušných částic. 

Zkoušky filtračních polomasek 

Vedle dalších zkoušek se podle evropské normy ČSN EN 149 provádí u respirátorů zkouška účinnosti filtrace použitého filtračního materiálu a celková účinnost ochrany, tj. kolik částic pronikne z okolí do vnitřního prostoru respirátoru a to celkově – filtračním materiálem, případně použitým vydechovacím ventilkem, a netěsnostmi mezi pokožkou a dosedací linií polomasky. Při zkouškách se používá jako zkušební medium tuhý aerosol chloridu sodného. 

  • Filtrační účinnost materiálu se vypočítává z hodnot získaných změřením koncentrace aerosolu před a za respirátorem. 

           účinnost filtrace = 100 x částice zachycené filtrem 
                                                        částice před filtrem 

  • Celková účinnost ochrany respirátoru se zjišťuje na zkušební osobě a získává se měřením koncentrace aerosolu chloridu sodného v podmaskovém prostoru respirátoru. Aby se podmínky přiblížily skutečným a zkušební osoba nedýchala pouze povrchně, nýbrž zhluboka (hluboké dýchání zajistí realistický průnik při pracovním zatížení), musí provádět určitá, normou předepsaná cvičení. 
    Zkušební osoba s nasazeným respirátorem jde po pohyblivém pásu (rychlostí 6 km/h), který je umístěn ve zkušební komoře. Do komory je současně přiváděn v „generátoru“ vytvořený zkušební aerosol. Zkušební osoba provádí předepsaná cvičení, každé po dobu 2 minut: 

-chůze bez pohybu hlavy a mluvení 

-otáčení hlavou ze strany na stranu (cca 15x), jako by se prováděla kontrola stěn tunelu 

-zvedání a sklánění hlavy (cca 15x), jako by se prováděla kontrola stropu a podlahy 

-hlasité odříkávání abecedy či čtení dohodnutého textu 

-chůze bez pohybu hlavy a mluvení 
 

Při zkoušce se z vnitřního prostoru respirátoru odebírá během vdechovací fáze dýchacího cyklu vzorek, ve kterém se analyzuje obsah NaCl. Aby sonda odebírala pouze vzorek vdechovaného vzduchu (jen tehdy, jak již víme, může docházet k případnému průniku nežádoucích látek do organismu), využívá se k ovládání přepínacího ventilu změna tlaku uvnitř respirátoru. 

Z naměřených hodnot se vypočte celková účinnost výrobku pro všechna provedená cvičení u jednotlivých zkušebních osob (zkouška probíhá na deseti osobách – muži a ženy), rovněž se vypočte průměr pro jednotlivá cvičení u všech zkušebních osob a celkový průměr účinnosti pro všechna cvičení i všechny osoby. 
 


Respirační standardy 


Respirátory jsou ve světě certifikovány různými standardy. 

N95 Americký standard definovaný normou NIOSH-42CFR84 
KN95 Čínský standard definovaný normou GB2626-2006 
P2 Australský standard definovaný normou AS/NZA 1716-2012 
DS Japonský standard Australský standard definovaný normou JMHLW-Notification 214, 2018 
FFP1/FFP2/FFP3 Evropský standard definovaný normou EN 149-2001 

Základním rozdíl výše uvedených standardů ukazuje následující tabulka. 

Respirátor 
Standard 
Filtrační kapacita (odstraní x% všech částic, které mají průměr 0,3 mikronu nebo větší) 
FFP1 minimálně 80% 
FFP2 minimálně 94% 
N95 minimálně 95% 
KN95 minimálně 95% 
FFP3 minimálně 99,95% 
N100 minimálně 99,97% 

Zjednodušeně řečeno, evropský ekvivalent FFP2 je srovnatelný s N95 a KN95. Evropský standard FFP3 je srovnatelný s N100.  
 

Sledujte značení 

Certifikované filtrační polomasky (respirátory), tj. schválené nezávislou autorizovanou a v EU notifikovanou osobou jako osobní ochranná pomůcka, musí mít toto značení: 

  • logo nebo obchodní název výrobce 
  • značka CE s čtyřmístným číslem notifikované osoby 
  • typ filtrační polomasky 
  • filtrační třída 
  • číslo normy ČSN EN 149 
Written by admin

Leave a Comment